Název

Vodní hrad v Budyni, soutok Labe s Vltavou v Mělníku

Popis

VODNÍ HRAD V BUDYNI

Na místě hradu stál již ve 13. stol. opevněný dvůr či tvrz. Objekt byl chráněn vodním příkopem a bažinami u břehu řeky Ohře. Roku 1336 jej získal od Jana Lucemburského Zbyněk z Valdeka a Hazmburka. Ve v 2. polovině 15. století zde Jan Zajíc zbudoval pozdně gotický hrad, obehnaný hradbami a vodním příkopem. Budova byla později poškozena výbuchem prachovny ve věži. Za Jana Zbyňka, ve 2. polovině 16. stol. byl hrad přestavěn na renesanční zámek. Sám Jan Zbyněk byl prezidentem nad apelačním soudem a vlastníkem významné knihovny snad srovnatelné s knihovnou Lobkoviců. Jan Zbyněk se stavbou však natolik zadlužil, že musel Budyni prodat. Roku 1614 ji koupil jeho největší věřitel Adam ze Šternberka. Za třicetileté a sedmileté války zámek zchátral a sloužil už jen jako sídlo hejtmana a úředníků. Roku 1823 bylo zbořeno jižní a východní křídlo spolu s velkou věží. Zkáza zámku pokračovala, jen v letech 1902 až 1911 bylo přistoupeno k menším opravám, zastřešení a malým přístavbám.

Posledním šlechtickým majitelem hradu byla rodina Herbersteinů. Ti nechali provést v letech 1900 - 1913 celkovou rekonstrukci hradu. Ve 20. letech 20. stol. bylo v prostorách hradu založeno Jandovo muzeum, základ sbírek tvořily trofeje z poznávacích cest bývalých majitelů hradu, dary mnoha cestovatelů a soukromých sběratelů z okolí města (sešlo se na 4 tisíce zajímavých exponátů).
Roku 1946 byl hrad zestátněn. Současné podoby nabyl při rekonstrukci prováděné od roku 1975; rekonstrukce okolních hradeb byla zahájena v 90. l. 20. století. (muzeum bylo na dobu rekonstrukce přestěhováno do depozitu). Po r. 1989 rodina Herbersteinů uplatnila restituční nárok, od roku 1994 je hrad ve vlastnictví města.
Po znovuotevření Jandova muzea r. 1997 byla expozice rozšířena mj. o ukázku alchymistické dílny a laboratoře v prostorách, kde se alchymistické pokusy v 16. stol. prováděly. Prohlídka muzea je zároveň prohlídkovou trasou hradními interiéry.

SOUTOK LABE S VLTAVOU

Soutok Labe s Vltavou je turisticky velmi atraktivní místo. Nejdelší česká řeka Vltava se pod mělnickým zámkem vlévá jako levostranný přítok do Labe. Avšak podle pravidel nepsaných i psaných by tomu mělo být naopak, tzn. Labe by se mělo vlévat do Vltavy. Vltava je zde totiž se 430,2 km výrazně delší, na vodu při průměrném průtoku 149,9 m3 za vteřinu vydatnější a její povodí zabírající přes polovinu Čech rozlehlejší. Důvodem této "záměny" je skutečnost, že povodí Labe obývali již ve starověku Keltové a považovali řeku za hlavní tok. Labe od pramene měří jen 235 km. Vltava pramení ve výšce 1172 m nad Kvildou na Šumavě. Zprvu teče pod jménem Černý potok a potom jako Teplá Vltava. Splynutím s Vltavou Studenou vzniká Vltava. Labe pramení v Krkonoších na Labské louka, v nadmořské výšce 1384 m, a název si nese od soutoku Labského potoka a Bílého Labe. K Severnímu moři u Cuxhavenu měří Labe od pramene 1171 km. Význačný je soutok také jako výchozí bod pro měření délky obou řek. Lodníci mluví o místě jako o nulovém bodu pro kilometráž.
Soutok Labe s Vltavou tvoří díky své poloze bohaté přírodní naleziště. Lokalita je součástí chráněného území Úpor. Nachází se zde poslední bohaté naleziště sněženky podsněžníku ve středních Čechách a rozsáhlý komplex vrbotopolových a dubotopolových lužních lesů s mohutnými exempláři topolu černého, dubu letního a jilmu vazu. V oblasti je řada mrtvých ramen a tůní. Lesnické cesty vedou přes brody, celé území je podmáčené, bahnité a špatně průchodné. Návštěvu lze doporučit jen skutečným zájemcům, nejlépe brzy na jaře, avšak pozor na myslivce, kteří nelibě nesou vyrušování zvěře. Mohli byste se dostat do rozporu s řádem místní lobkovické honitby.
Klín soutoku patří na Mělníku mezi nejprodávanější pohlednice. Nejkrásnější pohled na soutok se nabízí z některých vyhlídek, např. z Vrázovy vyhlídky, a restaurací na mělnickém návrší. Soutok je někdy zaměňován s místem, kde se do Labe vlévá umělý vltavský kanál. Samotný soutok je o kousek výše proti proudu Labe.

Nastavení